př. Honza Komzák

10. 8. 2017

Dovolím si vám představit přítele Honzu Komzáka. Jeho začátky se datují do dětských let. S holubi začal někdy v době kdy mu bylo asi tak 7let. Jeho prvními holubi byli pošťáci, kteří zůstali v opuštěné usedlosti, resp. jednom statku který byl vystěhován za účelem výstavby nových bytových domů. Holubi kteří žili i nadále na onom opuštěném statku se snažil zachránit a tak lezl večer po žebříku pod střechu aby schytal jejich poslední kusy. Jak říká, táta ho za to nepochválil a holubi musel nakonec pustit. Od té doby mu neutekli holubi v žádné chalupě. Kousek od nich bydlí př. Hebík který chová prácheňské káníky a má je do dnes, tenkrát mu bylo asi 8 let, zazvonil u př. Hebíka a poprosil ho, zdali by se na holoubky nemohl podívat. Pan Hebík byl velmi vstřícný a za nedlouho si od něj odnášel pár kusů oněch káníků. Tentokrát byl ale chytřejší a odvezl holubi k babičce na statek, ta sice nebyla nadšená ale když viděla jak moc je u ní chtěl mít, vzala ho na půdu a ukázala mu poklad o kterém do té doby nevěděl. Malý holubník, ještě po babičky tatínkovi, který také choval pošťáky. Jak mi sdělil, zde má asi jeho láska k holubům kořeny, babička se smála, že budou zase podělané střechy.

Vše spolu vyčistili, opravili a usadily první holoubky. Babička byla úžasná ženská, věděla snad vše o zvířatech a do všeho ho zasvětila. Dodnes z jejích rad čerpá a často na ní vzpomíná. Káníci mu bohužel dlouho nevydržely a usadili se na místním kravíně.

Pak objevil v Usilném nedaleko od nich chov českých staváků modrých sedlatých u pana Faktora. Tam visel zhruba hodinu na plotě a pozoroval nádhernou podívanou, až přišel pan Faktor a zeptal se ho, co se mu stalo? Odpověděl, že nic, že jen kouká na holoubky a pan Faktor se začal hrozně smát a řekl mu, proč nezabouchal na vrata, že by mu je ukázal. Vysvětlil mu proč je stavák stavákem a jeho svěřenci mu to i několikrát předvedli, jak říká, v tu ránu bylo vymalováno. Pomyslel si, to jsou holubi které musím mít! Netrvalo dlouho a odnesl si od něj 3 páry a ty už mu na chalupě zůstali. Choval je neorganizovaně a pro radost až do vojny. Poté přišla dlouhá pauza, odchod do Prahy a po 15 letech bez holubů to nevydržel a pořídil si v roce 2013, tři páry na terasu v pátém patře činžovního domu. Na celé čáře to vyhráli stříbrný sedlatý, vstoupil do ZO Modřany, poté do klubu ČS (severočeská pobočka). Zanedlouho přišla nabídka z NZM ujmout se jejich tehdy prázdného zoo koutku, neváhal ani minutu a během pár týdnů tam vše ožilo zvířaty a žije to tam dodnes, to se psal rok 2014. Díky tomuto zázemí, se mohl pustit do chovu a zušlechťování ČS naplno.

První holuby měl od př. Karla Houdka, př. Harryho Pařízka a př. Vlasty Doška, hodně mu pomohl př. Stanislav Brückner, jeho holuby má samozřejmě také, poté přišla velká pomoc od př. Květoslava Trpíka, př. Milana Lopušana a pár holubů přivezl od Plzně.

Jak říká, chová velmi krátce, první tři roky se snažil něco nachovat a v roce 2016 obeslal poměrně úspěšně několik výstav. Nicméně chov vnímá jako velmi mladý a protože rád experimentuje, čeká ho ještě spousta krásné holubářské práce, která ho velmi naplňuje. Stříbrné vnímá jako poměrně těžké plemeno a jejich nevýhodou je určitě i to, že jich není až tolik. Takže tento výběr, výběr této barvy vnímá jako dobrou volbu, zároveň je přesvědčen že si zaslouží aby se jim někdo věnoval. Hodnotí je jako nádherný barevný ráz ČS a jak říká. Je to pro něj jednoznačná srdcová záležitost, doufá že na celý život.